Eva Adamczyková otevřeně: Po olympijském triumfu přišlo prázdno a ztráta směru

Snowboardcrossařka Eva Adamczyková završila letošní olympijské hry stříbrnou medailí a symbolicky tak doplnila kompletní sbírku cenných kovů.

Výsledek, který by pro většinu sportovců znamenal čistou radost, však v jejím případě otevírá i hlubší rovinu – zkušenost, že vrchol kariéry s sebou nenese jen euforii, ale také složité otázky.

Když jako velmi mladá závodnice vybojovala zlato na zimních hrách v Soči v roce 2014, splnila si sen, o němž řada sportovců pouze sní.

Tehdy se zdálo, že dosáhla absolutního maxima.

Sama později vysvětlovala, že právě okamžik největšího úspěchu může paradoxně přinést nečekaný propad.

Popsala, že lidská psychika funguje tak, že dlouhodobé směřování k cíli vyvolává silné napětí a očekávání.

Jakmile je mety dosaženo, intenzivní vlna radosti postupně odezní a člověk zůstává s otázkou, kam se posunout dál.

Po návratu do běžného tréninkového režimu zjistila, že nadšení, které ji dříve pohánělo, není samozřejmostí.

Nešlo o fyzické vyčerpání, ale o vnitřní únavu a ztrátu radosti z ježdění.

Přiznala, že ji samotnou překvapilo, když zjistila, že ji sport, který milovala, najednou nenaplňuje.

Současně ji trápilo, že nedokáže cítit to, co dřív.

Zlom přišel ve chvíli, kdy se začala věnovat dětem na sportovních kempech.

Kontakt s mladými nadšenci a jejich spontánní radostí jí podle jejích slov pomohl podívat se na snowboard z jiné perspektivy.

Pauza od vrcholového tlaku a sdílení zkušeností s další generací jí umožnily postupně znovu objevit vztah ke sportu.

Ani praktická stránka olympijského triumfu přitom nebyla tak pohádková, jak by se mohlo zdát.

Připomněla, že velká medaile automaticky neznamená zásadní proměnu podmínek či okamžitý příliv financí.

Podpora a zázemí podle ní přicházely spíše postupně a bez dramatických změn.

Klíčovou roli sehrál její tým.

Trenéři i partneři jí dali prostor, když cítili, že potřebuje zpomalit.

V jedné sezoně absolvovala jen omezený počet závodů a následně si dopřála další pauzu.

Zdůraznila, že respekt a důvěra ze strany lidí kolem ní byly zásadní pro to, aby se mohla vrátit silnější.

Dnešní stříbrná medaile tak pro Evou Adamczykovou nepředstavuje jen další sportovní úspěch.

Je i symbolem toho, že se dokázala vyrovnat s obdobím vyhoření, znovu najít motivaci a postavit se na start s čistou hlavou.

Psali jsme:Macinkovo vystoupení v Mnichově rozvířilo emoce: Linda Finková mu poslala ostrý vzkaz

Psali jsme:Adamczyková otevřela dveře do soukromí: po stříbru sdílela dojemný moment se synem