Jak bych si přála v důchodu žít jako tato babička. Chci cestovat a užívat si života, jako ona

Nyní je mi 61 let. Mám tři skvělé vnuky a jednu vnučku. Ale nemám touhu pořád sedět doma a hlídat je. Když mi bylo 57, začala jsem nový život a nyní chci žít pro sebe.

Se svým prvním manželem jsme se vzali z velké lásky a měli jsme tři syny. Tehdy to byly těžké časy, ale zvládli jsme to. Prostě proto, že jsme se milovali a chtěli tři děti. Vše bylo šťastné až do roku 1992. Můj milovaný manžel zemřel, ačkoli byl ještě mladý. Zůstala jsem sama s dětmi. Od té doby jsem zapomněla, co to znamená být šťastná a být ženou.

V té době jsem myslela jen na děti, jak je vychovat a postavit na vlastní nohy. Kromě mé hlavní práce jsem měla ještě dvě další. V noci jsem šila na zakázku a ráno, když synové ještě spali, pracovala jako uklízečka a čistila vchody do domu.

To člověk ani nevnímá jak čas letí. Teď všichni syny mají rodiny a děti. Jen se svými snachami nemohu najít společnou řeč. Z nějakého důvodu si myslí, že já bych měla hlídat vnoučata, protože ony jsou unavené. A to mi říkají ti, kteří mají moderní vysavač, pračku a myčku? Jsem jen babička.

Když mi bylo 57 let, můj život se radikálně změnil. Šla jsem do divadla, a potkala jsem tam svého druhého manžela. Václav je o čtyři roky starší než já a je podnikatel. Řídí firmu na dálku, takže jsme měli spoustu času si užívat života.

S ním jsem zapomněla, jaké je jíst jen těstoviny a brambory. Nyní si užívám svou prostornou kuchyň, kde mohu vařit pokrmy, které nejsou horší než v restauraci. Navštívili jsme spolu Francii a Itálii. Nikdy nezapomenu na slova jedné neznámé dívky. Seděli jsme v kavárně na ulici vedle sebe.

„Ach, jak bych si přála v důchodu žít jako tato paní. Chci cestovat a užívat si života jako ona.“

Bylo mi to příjemné slyšet, ale chtěla jsem jí říct, že je to mé první cestování do zahraničí. V jejím věku jsem si ani nemohla představit něco takového.

Na své děti a vnoučata neustále myslím, nikdy na ně nezapomínám. Jelikož žiju v domě mého manžela a nic mi nechybí, začala jsem pronajímat svůj byt. Výdělek z pronájmu a celý můj důchod rozděluji na tři rovné části a posílám je svým snachám.

Vím, že mám hrdé syny, kteří by takovou pomoc nikdy nepřijali. Žádám své snachy, aby kupovaly vnoučatům to, co nejvíce potřebují. Přesto často slyším od svých snach nepříjemné komentáře.

„Máte spoustu volného času, je to tak těžké strávit s vnoukem?“

„Moje kamarádky mají neustále návštěvy od svých tchýní, které jim pomáhají s dětmi. Co je s vámi špatně? Každá babička by o tom jen snila!“

„Vůbec vás vnoučata nezajímají.“

Nedávno mi snacha mého nejstaršího syna dokonce řekla, že ode mě vyžaduje, abych trávila čas se svými vnoučaty a pomáhala jí. Prý to potřebuji, aby děti vyrůstaly vědomě, že mají babičku.

Opravdu nerozumím, co jsem udělala špatně a co všichni ode mě chtějí? Nikdy jsem neslibovala, že jim budu pomáhat, když plánovali mít děti. Chci žít pro sebe. Mám na to plné právo.

PSALI JSME: POKUD TO KAZMA NEUDĚLAL, PAK SBĚRAČŮM JEHO MILIONU DOLARŮ BUDE HROZIT POSTIH: PRODUCENT TO ZATÍM NEVYSVĚTLIL

PŘIPOMÍNÁME: ŠAFÁŘOVÁ PĚJE ÓDY NA PLEKANCE: „JÁ SI NA MANŽELA NEMŮŽU STĚŽOVAT“