Mahulena Bočanová otevřeně o trápení s dcerou: Mám se špatně, ale už jsem si zvykla, přiznala

Herečka Mahulena Bočanová se na společenských akcích neobjevuje příliš často.

Když se proto po delší odmlce ukázala na oslavě narozenin scenáristy Rudolfa Merknera, vzbudila pozornost nejen svou přítomností, ale také otevřeností, s jakou mluvila o soukromí.

Na událost dorazila nejen oslavenci popřát, ale také podpořit křest jeho nové knihy.

Večer si chtěla užít v pohodové atmosféře a zároveň se cítit dobře ve svém oblečení.

Výběr vhodného outfitu ovšem nebyl tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.

Herečka zvažovala několik možností, nakonec však dala přednost pohodlí před elegancí za každou cenu.

Ani společenská událost pro ni zkrátka neznamená, že by se měla trápit v botách, ve kterých se necítí dobře.

S nadsázkou přiznala, že si původně představovala jinou kombinaci oblečení, nakonec ale od náročnějšího stylingu ustoupila.

V jejím případě už prý není nejdůležitější, jak člověk vypadá navenek, ale především to, jak se cítí uvnitř.

A když má navíc po ruce oblíbené pivo a zelenou, dokáže si večer užít i bez velkých příprav.

Mnohem vážnější část rozhovoru se však týkala rodinného života.

Bočanová přiznala, že poslední období nebylo jednoduché a že si na náročnější životní situace postupně zvykla natolik, že ji dnes některé věci nerozhodí jako dříve.

Neznamená to, že by její problémy zmizely, spíše se naučila přijímat realitu s větším nadhledem.

Nejtěžší chvíle podle ní souvisely především s dospíváním dcery Márinky.

Ta má poruchu autistického spektra a změny spojené s pubertou pro ni i její okolí představovaly výraznou zátěž.

Herečka popsala poslední dva roky jako mimořádně vyčerpávající období, během něhož se musela vyrovnávat s novými situacemi a hledat způsob, jak dceři co nejlépe porozumět.

Puberta bývá náročná i v rodinách, kde děti žádné podobné obtíže nemají.

V případě lidí na autistickém spektru však mohou hormonální změny, emoce i proměna vztahů s blízkými přinášet další komplikace.

Každý člověk přitom reaguje jinak a univerzální návod, jak podobnou etapu zvládnout, neexistuje.

Bočanová proto o svých zkušenostech mluví bez přikrášlování.

Nesnaží se předstírat, že je všechno vždy snadné, ani se nestaví do role matky, která má na každou situaci okamžitou odpověď.

Její slova spíše ukazují, kolik trpělivosti a energie může péče o dítě vyžadovat i v době, kdy už dávno není malé.

Jednou z výrazných změn posledních let je také proměna jejich vzájemného vztahu.

Herečka si všimla, že její přítomnost nemusí být dceři příjemná za všech okolností.

Márinka někdy dává přednost chvílím, kdy může být bez maminky, a její odchod do práce tak může vnímat jako vítanou příležitost k vlastnímu prostoru.

Bočanová se na tuto skutečnost snaží dívat realisticky.

Přestože je pro rodiče přirozené chtít být svému dítěti nablízku a pomáhat mu, důležitá je také schopnost rozpoznat, kdy druhý člověk potřebuje odstup.

Herečka připustila, že jí dcera někdy dává najevo, že jí leze na nervy. Zároveň ale dokáže ocenit, když Márinka zvládá čas bez ní a je během něj spokojená.

O skutečné samostatnosti zatím podle herečky nelze mluvit bez výhrad.

Přesto vnímá jako pozitivní signál, že dcera nemusí být neustále v její přítomnosti, aby se cítila dobře.

Pro matku, která se dlouhodobě snaží zajistit jí co nejlepší podmínky, může být i taková změna důležitým krokem.

Když Bočanová mluví o tom, že si na těžší životní období zvykla, neznamená to, že by rezignovala nebo že by jí na situaci nezáleželo.

Spíše se snaží nepodléhat každému problému a zachovat si odstup i ve chvílích, kdy se věci nevyvíjejí podle jejích představ.

Zkušenosti ji podle všeho naučily rozlišovat mezi tím, co je opravdu zásadní, a tím, co není potřeba tolik řešit.

Právě tento přístup se promítl i do jejího vystupování na společenské akci.

Místo aby se soustředila na dokonalý vzhled nebo na to, co si o ní ostatní pomyslí, chtěla se cítit pohodlně a užít si setkání s přáteli.

Po náročných letech může být i obyčejný večer mimo domov příjemným zpestřením každodenního života.

Herečka zároveň naznačila, že se její soukromý život v některých ohledech ustálil.

Ve svém dlouhodobém partnerském vztahu je podle vlastních slov spokojená, protože funguje způsobem, který jí vyhovuje.

Podrobnosti si však nechává pro sebe a zjevně nemá potřebu své soukromí veřejně rozebírat do posledního detailu.

Dva roky, které Bočanová označila za mimořádně náročné, jí připomněly, jak komplikované může být hledání rovnováhy mezi potřebami dítěte a vlastním životem.

Zkušenost s dospíváním Márinky pro ni znamenala další zkoušku trpělivosti, ale také nutnost přizpůsobovat se novým okolnostem.

Herečka nyní doufá, že se situace bude postupně zlepšovat. Nečeká zřejmě, že všechny potíže zmizí ze dne na den, ale učí se přijímat i drobné změny k lepšímu. A právě skutečnost, že její dcera dokáže být někdy spokojená i bez její bezprostřední přítomnosti, pro ni může být povzbuzením.

Bočanová tak ukazuje, že ani za známou tváří z televizních obrazovek se nemusí skrývat život bez starostí.

O náročných chvílích mluví otevřeně, ale zároveň se snaží neztrácet humor a radost z obyčejných věcí. Po dlouhém období, které jí dalo zabrat, si snad bude moci dopřát více klidu – a také více večerů, během nichž nebude muset řešit nic jiného než to, s kým si dá skleničku a jak se bude cítit.

Psali jsme:Dominika Gottová poprvé řekla, proč na pohřbu maminky nebude: Není to kvůli penězům

Připomínáme:Rozárka Hanychové a Soukupa změnila školku už po měsíci: Agáta prozradila důvod