Manžel si myslel, že je živitelem rodiny a manželka by mu měla sloužit. No Alena dala manželovi lekci na jakou nezapomene

Nelze přesně říct, když milující manžel přestal být takovým a rozhodne se, že může dělat co se mu zlíbí. Pravděpodobně to se stalo postupně a zpočátku si to Alena nevšimla. Nebo byl vždycky takový, ještě před svatbou, a před svou mladou manželkou hrál po celou dobu hru.

Ať už to bylo cokoli, ale rok po svatbě si Alena všimla, že se Vladimír nechoval tak, jak by chtěla.

První alarmující „signál“

Novomanželé žili skromně, když se usadili v pronajatém bytě a uspořádali si společné bydlení. Jejích náklady na byt byly zhruba 20 tisíc měsíčně, a takou částku se také rozhodli ukládat pro na zakoupení vlastního domu. Pro jídlo, zábavu a oblečení jim už nic nebylo.

Je samozřejmě obtížné odkládat takovou částku pro dva mladé lidi, ale Alena pochopila, že se jednalo o dočasná a nezbytná opatření. Rozhodnutí manželů tímto způsobem rozdělit rodinný rozpočet bylo obecné a dobrovolné.

První alarmující „signál“ se stal rok po svatbě. Zpočátku to byly obyčejné vtipy, něco jako: „Kdo je šéfem v domě“ nebo „Jsem přece živitel rodiny“. Alena neodpověděla, ale uvnitř ní bylo vše zkomprimováno rozhořčením. Ano, manžel dostává dvakrát tolik než ona, ale Alena pracuje také na plný úvazek! Kdo je na vině, že vydělá asi 25 tisíc, a Vladimír asi 65? Proč jí to neustále připomíná?

Další signály

Časem byl Vladimír unavený tím, že se usadil, a stále říkat jak dobrý je manžel. Rozhodl se začít „vzdělávat“ svou ženu. Jako hlavní živitel rodiny začal požadovat od své ženy úplnou písemnou zprávu o nákladech. Cítil se jako hlavní živitel a požadoval od Aleny úplné odevzdání se. Alena musela splnit všechna jeho přání týkající se společného trávení času, nakupování a dalších drobností. Začal s ní náhle mluvit jako by to byla služebná. Přestal jí dávat dary, jemně líbal a zajímal se o její touhy. Alena si uvědomila, že její manžel již vůbec nebyl osobou, kterou si vzala, a rozhodla se mu učinit lekci.

NABÍDKA MANŽELKY

Alena vážně hovořila s Vladem a řekla mu, že pokud ji považuje za parazita a sebe za živitele rodiny, nechá ho žít na vlastní náklady. Nabídla se, že odejde do jiného pokoje a budou žít jako sousedé, společně budou platit pouze pronájem bytu a energie. Vladimír byl překvapen, ale souhlasil.

EXPERIMENTÁLNÍ PROCES

V prvním měsíci přidělila Alena 10 000 ze svého platu do „společného bytu“ a začala žít z vlastních peněz. Po práci už nemusela běžet do supermarketu a spěchat domů, s plnýma taškami, aby rychle připravila večeři. Pro její večeři jí stačilo smoothie se salátem. Na snídani si vařila ovesné vločky. Obědovala v jídelně ve své práci. Díky této stravě dívka dokonce zhubla.

Našla si hodně volného času. Alena začala rozvíjet své oblíbené koníčky, často začala komunikovat s přáteli, dokonce se dostala do fitness centra. A na konci měsíce jí stále zbývalo několik tisíc, které se rozhodla odložit.

V takovém životě existovaly pouze dvě nevýhody – v blízkosti nebyl žádný milující manžel, na kterého by bylo možné se spolehnout v obtížných dobách, a sen o spasení o vlastním domě se stal ještě vzdálenějším.

Život Vladimíra se také dramaticky změnil. Nejprve večeřel v kavárně. Ale kvůli nedostatku peněz byl nucen si vařit sám. K večeři se smažil udělat vejce nebo polotovary, k snídani si připravoval sendviče. Jídlo mu moc nechutnalo, ale musel vydržet. Dokonce po sobě v kuchyni začal Vladimír čistit a mýt nádobí.

Volný čas trávil doma hraním her na počítači, zřídka se setkával s přáteli, protože na návštěvu barů nebylo dost peněz. Každé dva týdny uklízel pokoj, no i to povrchně. Sotva se naučil používat pračku. Ano, vynucený osamělý život nebyl pro chlapa přínosem.

Co z toho vyplývá?

Na konci prvního měsíce odloučení s manželkou ji Vladimír koupil obrovskou kytici růží a zavolal do kavárny na večeři. Řekl své ženě, že si uvědomil své chyby a žádal o odpuštění. Alena vypila šampaňské a naslouchala svému manželovi a nechápala, zda by měla být jeho slovy potěšená nebo rozrušená, odpustit mu, nebo žít tak, jak je… Na jedné straně stále milovala Vláda a chtěla se cítit milovaná a chráněná po jeho boku, mít vlastní rodinu a domov. Na straně druhé si ale nebyla jistá, že se její manžel rozhodně skutečně změnil a že za rok nebo dva se všechno nevrátí do starých kolejí.