Nejklidnější místo na zemi: Na vrcholku 40metrové skály žije jediný obyvatel

Pilíř života nebo pevnost osamělosti – takové jméno bylo získáno od vápencového monolitu v Gruzii, který se stal místem modlitby a osamělosti.

Jaká je jedinečnost zázračné přírodní výšky?

Katskhi Pillar se kvůli svému hlavnímu účelu nestal poutním místem a turistikou.

Ovšem taková úžasná kombinace tajemství a přírodní krásy si samozřejmě zaslouží pozornost. Web bude sdílet zajímavé podrobnosti o gruzínské svatyni.

Před příchodem křesťanství uctívali místní monolity a považovali to za symbol plodnosti a hojnosti.

Během křesťanství zůstal sloup poutním místem.

Věřící věřili, že samota a výška poskytují přístup k Bohu a odříkání světských rozruchů.

Bylo rozhodnuto postavit malou kapli pro tiché modlitby.

Odhadovaná doba výstavby budovy je interval mezi 6. a 8. stoletím.

První stavitel není přesně znám, ale jeho dělící slova byla zachována pro potomstvo: „Jsem obrovský hříšník, proto postavím dva domy na sloupu: jeden pro Boha a druhý pro mnichy.“

Trocha historie

Kostel fungoval až do 15. století. Po invazi Osmanské říše do roku 1944 však svaté místo zůstalo v pustině a zapomnění.

V 18. století si gruzínský princ a historik princ Bagration přál vystoupit na vrchol sloupu, ale nemohl uskutečnit svůj plán.

Teprve v roce 1944 objevila výzkumná expedice sestávající z Levan Gotua a Alexandra Dzhaparidzeho pomocí horolezecké výzbroje stále ruiny, objevila ruiny chrámu a zbytky posledního z mnichů, kteří žili.

Horolezci na krátkou dobu ocenili možnost něco cenného.. Stále častěji se však konaly místní modlitby a poutě na svaté místo.

Již v roce 1993 strávil mnich Maximе Qavtaradzevе zimě v jeskyni na úpatí hory a rozhodl se ožít chrám.

Od roku 1999 pokračovala obnova a stavba kostela, který byl navržen na počest Maxima zpovědníka.

V roce 2007 bylo postaveno schodiště se zábradlím, po kterém můžete vylézt na skálu.

Ženy však nemohou pořádat pouť.

Dokonce ani teď ne každý muž může vstoupit na území kláštera.

A nahoru se zase mohou vypravit jen ti, kdo jsou pozváni?

Po restaurování byl v sloupu umístěn kostel sv. Maxima zpovědníka, starý vinný sklep a krypta.

V teplém období se toto místo podobá útulnému nádvoří s množstvím zeleně a květin. Všude pořádek a pohodlí.

Malý plot slouží jako plot území. Asetický obraz doplňuje umývadlo a zvonek.

Potřebné předměty a jídlo jsou stále dodávány na vrchol s navijákem. Mnich dolů na zem sestupuje maximálně dvakrát týdně.

Přes odloučení si krásné a tajemné místo zaslouženě získalo slávu mezi cestovateli. Zůstává záhadou, jak bez speciálního vybavení bylo možné nejen vylézt na vrchol, ale také postavit chrám?

Mnich Maxime Qavtaradze je jediným obyvatelem kláštera už přes 20 let, přebývá dodnes.