Někdo zazvonil na dveře, na prahu jsem uviděla plačící tchyni: Milenka mého manžela je nechala na holičkách a teď ona nemá kde bydlet

Když jsme se před patnácti lety s Viktorem brali, tchyně mi hned dala najevo, že kamarádky nikdy nebudeme. Vzali jsme se, ale s Viktorem jsme neměli děti. Čekali jsme na ně dlouhých deset let. A pak Bůh odměnil naše očekávání synem a dcerou.

Za ty roky, co jsme spolu žili, Viktorovi se dobře dařilo. Byl ředitelem velké firmy, takže jsem mohla klidně sedět s dětmi na mateřské. To mi vyhovovalo.

Moje maminka od nás bydlela daleko, takže nemohla pomoci a tchyně za těch patnáct let nezměnila svůj vztah ke mně. V jejích očích jsem byla prázdným místem. Tchyně Viktorovi našla „lepší“ nevěstu, ale on si vybral mě.

Můj šťastný svět se zhroutil v mžiku.
 Jednou jsem se vrátila s dětmi z procházky domů a viděla jsem na nočním stolku kus papíru. Když jsem šla pro ten papír, uvědomila jsem si, že věci Viktora v domě nejsou. Odešel ode mě a na listinu napsal stručně:

„Omlouvám se, ale zamiloval jsem se do jiné. Nemusíš mě hledat, vím, že jsi silná a zvládneš to … věř mi, bude to lepší.“

Okamžitě jsem zavolala manželovi, ale on nezvedal telefon. Viktor prostě zmizel z našeho života a nechal mě s dětmi na holičkách.

Nevěděla jsem nic, ani kde je, ani s nikým. Tak jsme vytočila tchyně.

– Jen ty sama za to můžeš. – prohlásila triumfálně. – Věděla jsem, že to skončí. A co jsi chtěla?

Po tom rozhovoru jsem byla úplně zmatená: v čem jsem vinná? Udělala jsem něco špatně? Vyrovnat se s tím bylo těžké, a ještě těžší, přemýšlet, jak žít dál. Viktor nám nezanechal žádné finanční prostředky, takže jsem prakticky neměl prostředky na existenci.

Do práce jsem se ještě nemohla vrátit, neměla jsme s kým nechat děti. A pak mě napadlo, že jsem kdysi dobře dělala psaní studijních prací. Tak jsme žili ještě půl roku. Za tu dobu od manžela nepřišla žádná zpráva.

***

Jednoho podzimního večera někdo zazvonil na dveře, a hned mě napadlo, že to je někdo ze sousedů. Ale když jsem otevřela, uviděla jsem na prahu tchyni. Hned ve dveřích se rozplakala, tak jsme ji pozvala dovnitř.

Ukázalo se, že Viktorova nová láska ho okradla a zanechala jeho rodinu téměř bez ničeho.

Tchyně prosila, aby mohla u mě nějakou dobu žít. A já nevím, co mám dělat: dovolit jí to, nebo udělat to, co mi nedávno udělali – prostě vyškrtnout ze svého života?

PSALI JSME: „AŤ TVOJE DÍTĚ VYPADNE Z MÉHO POKOJE“: TAKTO REAGUJE TCHYNĚ NA MÉHO SYNA Z PRVNÍHO MANŽELSTVÍ

PŘIPOMÍNÁME: NAŠEL JSEM SNADNÝ ZPŮSOB, ABY NÁS TCHYNĚ NAVŠTĚVOVALA MÉNĚ ČASTO