Okamžitě zdravotnický personál začal pobíhat a všichni pacienti museli sedět v pokojích a nevycházet do zvláštního povolení

Náš syn měl operaci z vytrhnutím mandlí. Byl jsem vedle. Spal jsem v křeslech, ale to by mělo trvat do 10 dní.

V operační den, sestřička udělala injekci. Syn si představoval, jak si hraje na konzoli. To by byl nápad jako překvapení k narozeninám.

Za čtvrt hodiny přišla sestřička a vzala syna opět s sebou. Syn se dlouho nevrátil.
Okamžitě zdravotnický personál začal pobíhat a všichni pacienti museli sedět v pokojích a nevycházet do zvláštního povolení.

Další děti se už vráceli z operačního sály, ale ne můj syn. Nechápal jsem, co se děje, pak přišla sestřička a odešli jsme spolu k vedoucímu oddělení.

Začínal jsem rozumět tomu, že něco špatně. Objevilo se, že Pavlíkovi při operaci zastavilo srdce kvůli předávkování anestezií. Pavlík je na jednotce intenzivní péče.

Šel jsem tam mě, a Pavlík leží tak bezbranný. Měl jsem z toho strach. Doktoři prý, abych se s ním procházel v noci, když není slunečno.

Nenechal jsem ho, byl vedle pořád a bál se. A tak to trválo měsíc a půl, z nichž tři týdny na jednotce intenzivní péče.

Jaké to bylo štěstí, když můj Pavlík mě hladil po tváři, líbal, mluvil … Po nemocnici jsem se na něj přestal zlobit, nehádal se, pořád jsem měl velký strach, že ho ztratím.

V současné době Pavel je dospělý, má své děti, ale já jsem neztratil ten strach a snad to bude napořád.

PSALI JSME: PO MOZKOVÉ PŘÍHODĚ SYN NENAVŠTĚVUJE MATKU V NEMOCNICI. CO DĚLALA ŠPATNĚ

PŘIPOMÍNÁME: MLADÍK, JEHOŽ MOTORKA NAJELA NA KRAJNICI, KDE ŠLA ZDENA, BYL O DVA ROKY STARŠÍ NEŽ ONA. ZJISTILA TO UŽ V NEMOCNICI