Osudová žena Bartošky: Příběh velké lásky Jiřího a Andrey. Zlatá svatba zůstala jen snem

Zářil na filmovém plátně, měl charizma, kterému málokterá žena odolala, a přesto celý život miloval jedinou – archeoložku Andreu.

Jiří Bartošk, idol několika generací diváků, mohl mít po svém boku jakoukoli krásku, ale jeho srdce si navždy získala půvabná studentka, kterou náhodou potkal v Brně. Píše o tom Blesk.cz.

Láska, která začala jako krátké setkání, se proměnila v celoživotní pouto.

Kdyby osud nezasáhl, slavili by spolu už příští rok zlatou svatbu.

Jejich příběh připomíná romantický film s nádechem osudovosti.

Když se tehdy Bartoška s kamarádem Bolkem Polívkou procházel po brněnském náměstí, netušil, že právě tahle chvíle změní celý jeho život.

Dvě neznámé dívky, které jim tehdy zkřížily cestu, se později staly jejich osudovými ženami.

Zatímco Polívka spojil život se Stanislavou, Andrea se stala Bartoškovou životní partnerkou na dobro i zlé.

Jejich manželství nebylo postavené na pozlátku a slávě, ale na pevných základech důvěry, oddanosti a tichého porozumění.

I přes Bartoškovu popularitu si Andrea vždy zachovala vlastní profesní identitu a nikdy nestála jen ve stínu slavného manžela.

Vybudovala si respektovanou kariéru v Archeologickém ústavu Akademie věd, kde se věnovala zejména výzkumu raně středověké kultury a slavistice. Její odborné práce a publikace si získaly uznání nejen doma, ale i v zahraničí.

Dohromady je pojila i silná rodina.

Společně vychovali dceru Kateřinu a syna Janka. A když se jim před čtyřmi lety narodila vnučka Andulka, Bartoška se proměnil v hrdého dědečka, který s láskou ukazoval její fotografie známým na festivalu v Karlových Varech.

Tato pevná rodinná vazba se ukázala jako klíčová i v těch nejtěžších životních momentech.

Když Bartošku v roce 2014 zaskočila diagnóza rakoviny mízních uzlin, byl to právě láskyplný domov a opora milované ženy, co mu pomáhalo čelit nevyzpytatelné nemoci.

V rozhovorech později přiznal, že šlo o zcela novou zkušenost – až do té doby prý nikdy vážněji nestonal.

Vnímal ale onkologické onemocnění spíš s ironií a nadhledem, když tvrdil, že rakovina má až příliš děsivou pověst, která zbytečně paralyzuje lidi.

Jeho způsob, jak se s nemocí vyrovnat? Nepropadat panice a nechat chorobu, ať si vezme nohy na ramena.

Přestože rakovina se o několik let později vrátila, jejich vztah i nadále zůstával pevným bodem v jeho životě.

Andrea byla u něj ve všech chvílích – i v těch, kdy se už herec pomalu vytrácel z veřejného života a zápasil s nemocí, která mu nakonec vzala sílu.

Jejich společný příběh byl důkazem toho, že opravdová láska existuje – taková, která překoná všechny překážky a zůstane živá i v těch nejtemnějších dnech.

Psali jsme:Pavel Poulíček vzteky bez sebe: Z Národního divadla prchal i s dcerou. Hrůza, kterou nevydržel

Připomínáme:Z premiéra Ken a z herečky Barbie: Parodie na Fialu a Pazderkovou ovládla internet