Tatínek odešel pro vodu a nechal syna samotného ve vlaku: Za 10 let kluk poznal, proč tak to udělal

„Vypadni odsud! Už tě nemiluji a nechci tě vidět v mém domě. A vezmi svého syna! Pokud ho nevezmeš, umístím ho do dětského domova,“ řvala zlá žena.

Malý Románek se rozbrečel a stočil se do klubíčka. Jeho maminka mu často vyprávěla, že tam jsou zlobivé děti, které dostávají trest a nedostávají jídlo. Ten byl svědkem častých hádek mezi rodiči. Matka se často zlobila, a jeho otec ho vždy před matkou bránil.

Hádka utichla a chlapec usnul. Ráno se probudil a uviděl, že maminka sbalila jeho věci do kufru. Otec řekl, že jedou k babičce.

„Synku, ať bude s tebou všechno v pořádku, prosím, neobviňuj mě. Omlouvám se, že jsem si příliš pozdě uvědomila, že nechci rodinu. Každopádně ti bude lépe s otcem,“ řekla matka a políbila svého syna na rozloučenou.

Románek a otec odešli na nádraží. „Babička bude z našeho příjezdu nadšená,“ snažil se tatínek rozveselit svého syna.

„Tati, miluje mě babička?“ zeptal se chlapec nečekaně. Nikdy necítil mateřskou lásku a trpěl kvůli tomu.

„Samozřejmě miluje, jen bydlí daleko od nás, takže se vidíme jen zřídka,“vysvětlil otec.

Během cesty tatínek řekl, že půjde koupit vodu. Muž se nevrátil a vlak odjel bez něj. Všichni a chlapec čekali, že se vrátí, ale bohužel ne.

Chlapec byl na policejní stanici. Policisté kontaktovali velitele stanice, kde se ztratil jeho otec, ale odpověděl, že dítě nikdo nehledal.

Chlapec musel do dětského domova. Tam ho nikdo nebil a neubližoval. Románek ale čekal na svého tatínka, protože si myslel, že ten ho neustále hledá.

Časem Roman přestal čekat na svého tatínka. Přítel mu vysvětlil, že on byl opuštěn, jako mnoho dětí, které zde žijí. Za dva roky Roman přijal svůj osud, stal se nespolečenským a tichým.

Jednou za nim přijela jeho babička, kterou nikdy neviděl. Byla krásná a usmívající se žena.

„Románku, zlato, konečně jsem tě našla,“ vykřikla babička a objala chlapce.

Nevěřil jí, protože ji neznal a byl zklamaný.

„Nikdy tě neurazím, věř mi, prosím. Kromě tebe nemám nikoho,“ řekla babička a měla v očích slzy.

„Babičko, kde je můj táta? Opustil mě, nechal mě ve vlaku schválně samotného?“ zeptal se chlapec.

„Ne, neopustil tě schválně. To je dlouhý příběh, až trochu povyrosteš, řeknu ti všechno,“ slíbila žena.

Románek byl adoptovan babičkou a dostal lásku a péči. Minuly roky.

Roman se babičky jednou zeptal, proč ho opustil tatínek a nehledal ho.

Babička povídala, že jeho tatínek náhodou zmeškal vlak. Šel do restaurace a tam se opil, ale pak ztratil pojem o čase.

Seděl tam až do rána, dokud nepropil všechny peníze. Poté se s někým bil a skončil na policejní stanici. Později se z něj stal alkoholik a skončil ve vězení. Nedokázal se sebrat, protože je manželka vyhodila, a ten ji velmi miloval.

Románek dost dlouho přemýšlel, proč to jeho tatínek udělal. Nakonec přišel k závěru, že tatínek ho naprosto vymazal ze svého života, jak i jeho matka.

Poděkoval babičce za péči a lásku.

PSALI JSME: VICA KEREKES ZAŽILA NÁROČNOU ZKUŠENOST: TEĎ POTŘEBUJE PSYCHOLOGICKOU POMOC

PŘIPOMÍNÁME: ANI KLASICKÁ, ANI VEŘEJNÁ: JAKOU BYLA SVATBA ALENY MIHULOVÉ A KARLA KACHYŇY