Temná zpověď Jakuba Prachaře: Počítá si, kolik Vánoc mu ještě zbývá

Herec Jakub Prachař se v otevřeném rozhovoru u Čestmíra Strakatého dotkl tématu, které si většina lidí drží co nejdál od sebe

Přiznal, že ho v poslední době stále častěji pronásledují ponuré úvahy o konci života, respektive o samotném procesu umírání.

Nejde prý ani tak o smrt jako takovou, ale o strach z jejího příchodu a z toho, co jí předchází.

Podle Prachaře se tyto myšlenky začaly vracet intenzivněji s přibývajícím věkem, ale výraznou roli sehrál i uplynulý rok, který byl podle něj mimořádně krutý.

Český šoubyznys zasáhla vlna odchodů známých osobností a herec přiznal, že ho to zasáhlo víc, než by čekal.

Smrt lidí, které znal nebo obdivoval, v něm spustila řetězec úvah, jež se už podle jeho slov nedají jednoduše vypnout.

Zásadní stopu v jeho přemýšlení zanechala i jedna poznámka z rodinného kruhu.

Když mu bylo pětatřicet let, dostalo se mu od babičky nečekaně strohé životní bilance.

Jednoduchým výpočtem mu naznačila, že pokud bude mít štěstí, čeká ho zhruba ještě jednou tolik let.

Přestože to zaznělo s nadhledem a typickým suchým humorem, v Jakubovi tahle věta zakořenila a od té doby se jí nedokáže zbavit.

Čas si dnes neměří v letech ani měsících, ale v opakujících se okamžicích, které mají silný osobní význam.

V jeho případě jde o štědrovečerní večeře. Každé Vánoce vnímá jako další položku v pomyslném odpočtu a sám přiznává, že tahle matematika je neúprosná.

Ve svých dvaačtyřiceti letech si tak podle vlastních propočtů připouští, že mu zbývá zhruba čtyřicet dalších svátečních večerů, pokud se dožije věku, který považuje za hranici slušné kvality života.

Tyto úvahy v něm nevyvolávají paniku, spíš tichý neklid.

Nejčastěji přicházejí ve chvílích, kdy má prostor zpomalit a zůstane sám se svými myšlenkami.

Prachař připouští, že právě volný čas mu někdy dává až příliš prostoru k přemítání, což se ne vždy ukáže jako dobré. Přesto o svých obavách mluví otevřeně a bez přikrášlování, čímž dává najevo, že podobné strachy nejsou ničím výjimečným – jen se o nich obvykle nahlas nemluví.

Psali jsme:Foto, z kterého dnes mrazí: Takto vypadal Pavel Nečas krátce před odchodem

Připomínáme:Marek Eben a jeho novoroční zamyšlení: Dnes máme všechno, ale něco zásadního nám chybí