Těžké životní období Dagmar Havlové : To, co se jí stalo, ji posílilo

Dagmar Havlová, manželka prvního českého prezidenta Václava Havla, se vždy snažila vypadat jako silná dáma. Částečně je to pravda, ale je to stále stejná obyčejná žena, která chce cítit lásku a objetí milovaného člověka.

Za svůj život prošla mnoha zkouškami, byla nucena to udělat. Po jedné takové zkoušce se Dagmar Havlová změnila.

Hlavní děsivý příběh, který byl v životě bývalé první dámy, se stal v době, kdy zemřel její milovaný manžel Václav Havel.

Dagmar Havlová toto období velmi těžce prožívala, dá se říct, že po jeho smrti byla několik let ve smutku.

S tím jí pomohla rodina, tedy její dcera Nina a dvě vnučky. Pomohli bývalé první dámě znovu začít žít. Sám Václav chtěl, aby po něm dlouho netrpěla.

Dagmar Havlová však měla ještě před tímto případem nějaké vnitřní problémy. V minulosti měla jeden případ, který ji silně ovlivnil.

V roce 1975 se provdala za novináře Radvíta Nováka. Ten muž byl její první ve všem. První polibek, první sex, první svatba, první a jediná dcera.

Dagmar Havlová ho znala od puberty, společně studovali.

„V 17 letech se kamarádství přerodilo v lásku, ta vyvrcholila manželstvím a narozením Ninušky“ řekla bývalá první dáma.

Po pěti letech se ale manželství rozpadlo. Za další dva roky se úplně rozešli.

Dagmar Havlová prohlásila, že zůstali přáteli. Byla to pro ni velká rána, psychicky ji to hodně bolelo. Navíc zůstala sama s dcerou.

Tak se ocitla v situaci, kdy byla nucena zajistit sebe i dceru. Bylo to těžké období, ale vzpomíná na něj s láskou.

Dagmar Havlová je po této situaci mnohem silnější. Ale bylo to děsivé, ocitnout se v situaci, kdy ženu nikdo nemiluje, je naprosto sama a je nucena sama krmit dítě.

V té době ale měla ještě jeden problém, jak dceři vysvětlit, že s nimi tatínek už nebude žít.

Dagmar Havlová to naštěstí zvládla a pak už to bylo mnohem lepší. Vydržela a zůstala slušnou ženou.

Nyní je mezi ní a její dcerou Ninou velmi vřelý a příjemný vztah. Nina je vděčná matce za všechno, včetně dobrého dětství.

Jenže pro samotnou Dagmar Havlovou to nebylo snadné. A může být trochu bolestná, když si na to vzpomene. Teď už ale nebere nic tak osobně a je to dobře.