V roce 1997 porodila sedm dětí. Jak vypadají její děti po třiadvaceti letech

Poté, co se narodila rodině Kenny a Bobbyho McCoggyho dcera, pár přemýšlel o druhém dítěti. Kenny nemohla otěhotnět a pak se ona a její manžel rozhodli uchýlit se k umělému oplodnění. Ženě bylo implantováno sedm embryí najednou, a všechni přežili!

Kenny porodila svých sedm dětí v roce 1997 a byl to skutečný zázrak! Děti při narození vážily nejvýše 1,5 kg a dvěma z nich byla diagnostikována dětská mozková obrna. Později, po mnoha operacích, se však děti mohly postavit na nohy a chodit.

O této rodině psala všechna média a byla jim věnována zvláštní pozornost. Bobby McCoggy nemohl převzít odpovědnost otce mnoha dětí a opustil rodinu. Kenny zůstala sama s dětmi v náručí a nebyl absolutně nikdo, kdo by jí pomohl.

S její rodinou se však veřejně a osobně setkal tehdejší americký prezidentem. Kenny pomáhaly různé charitativní společnosti, soukromé nadace a obyčejní lidé.

Velká rodina dostala obrovský dům a byla jim poskytována bezplatná jídla. Několik univerzit nabídlo přijetí dětí ke vzdělávání zdarma, jakmile dokončí školu.

A po letech můžeme vidět, jak sedm dětí vypadá teď.

Natalie sní o tom, že se stane učitelkou na základní škole. Natalie je považována za jednu z nejlepších studentek svého ročníku.

Tohle je Brandon, chce sloužit v armádě

Kelsey, při narození vážila pouze 907 gramů. Ráda zpívá a sní o tom, že se stane zpěvačkou. Kelsey zpívá ve školním sboru.

Kenny – student stavebního oddělení Des Moines Public College. Již od dětství se chtěl stát stavitelem.

Alexis, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou, sní o tom, že se stane učitelkou. Dívka používá speciální zařízení pro chůzi, ale přesto je druhou kapitánkou týmu roztleskávaček na střední škole.

Nathan se narodil také s dětskou mozkovou obrnou, ten se chtěl věnovat vědě. Chlapec studuje na Fakultě informatiky na Hannibal-Lagrange University.

Joel, který se narodil jako poslední, bude studovat informatiku na vysoké škole a již vstoupil na univerzitu Hannibal-Lagrange

Poté, co všechny děti opustily svůj domov, cítí se Kenny osaměle. Je zvyklá na to, že dům je vždy hlučný a že je vždy co dělat.

Je však velmi hrdá na své děti, které se v blízké budoucnosti stanou učiteli, hudebníky a staviteli. Kenny už sní o hlídání svých mnoha vnoučat.