Václav Svoboda o spolupráci s Obermaierovou: „Každý den je zkouška přežití, zasloužil bych medaili“

Seriálová „Ulice“ sice divákům servíruje rodinné teplo a sousedské vztahy, ale v zákulisí to zdaleka nebývá jen o pohodě a úsměvech.

Václav Svoboda, který v populárním nekonečném seriálu ztvárňuje Lumíra Nykláka, má po boku hereckou legendu Jaroslavu Obermaierovou už od roku 2005.

A i když na obrazovce tvoří sehraný tandem, ve skutečnosti jde podle něj o spolupráci, která by zasloužila medaili – a možná i psychiatra.

Herec se v talkshow Tomáše Magnuska odvážně rozpovídal o zákulisních peripetiích, které s Obermaierovou prožívá už téměř dvě desetiletí.

Nenechal nikoho na pochybách, že soužití před kamerou je někdy opravdu zkouška nervů.

Přiznal, že být s Jaroslavou v jednom záběru je občas jako sci-fi film, který by si normální člověk dobrovolně nepustil.

S lehce ironickým podtónem poznamenal, že za ty roky, co s herečkou sdílí obrazovku, by si zasloužil minimálně státní vyznamenání.

Prý není dne, kdy by si Jaroslava na něco nepostěžovala.

Z jejího pohledu je podle Svobody vždy něco špatně – ať už jde o politiku, počasí, nebo kávu z automatu.

Má prý vrozený talent vidět věci z té nejtemnější stránky a její pohled na svět by se dal shrnout do jediné věty: všechno stojí za nic.

Přestože má Obermaierová dospělého syna, Svoboda je přesvědčený, že děti jako takové herečce nikdy nepřirostly k srdci.

Své o tom údajně ví i mladý herec Václav Motyčka, který v seriálu ztvárňoval jeho syna a zažíval prý podobné „výchovné“ šoky.

I tak se však Svoboda domnívá, že kdyby se jeho kolegyně někdy ocitla v roli učitelky v mateřské škole, mohla by z ní být výborná pedagožka – přísná, ale efektivní.

Navzdory vší sarkastické kritice však herec přiznal, že jejich vztah je v mnoha ohledech výjimečný.

Po tolika letech na jednom place už mezi nimi panuje zvláštní forma blízkosti, která možná připomíná rodinné soužití – se vším dobrým i špatným. A ať už si Jaroslava stěžuje na cokoli, Svoboda prý ví, že jejich společná éra v Ulici je něčím, co se už nemusí opakovat.