Můj vztah s matkou nebyl nikdy ideální. Již od dětství jsem cítila, že dává přednost mé starší sestře Hance.
Ať jsem udělala cokoli, Hanka to vždy zvládla lépe.
I když mě to v dětství trápilo, s časem jsem se s tím smířila.
Postupem let se náš vztah stále více ochlazoval.
Po odchodu na vysokou školu do zahraničí jsme se vídaly jen zřídka, maximálně jednou za čtyři měsíce, a s časem se kontakty omezily jen na Vánoce.
Cítila jsem, že si s matkou nemáme co říct.
Ani na mé promoce nepřijela, protože v té době prý Hanka měla těžké období a prý ji potřebovala.
To byl zlomový moment, po kterém jsme se na sedm let odcizily.
Sedm let je dlouhá doba a ani matka se nesnažila o obnovení kontaktu.
Zlom nastal až s narozením mé dcery.
Tehdy jsem pocítila hluboké pouto mezi matkou a dcerou, které mi celý život chybělo.
Uvědomila jsem si, jak silný cit to může být a litovala jsem, že jsem ho nikdy nezažila.
V tu chvíli jsem věděla, že se s matkou musím setkat. Potřebovala jsem jí dát najevo, jak moc mi chyběla její láska a pochopení.
Když jsem se nečekaně objevila u dveří se dcerou v náručí, matčinou první reakcí bylo: „Promiň mi všechny ty roky, strašně moc mě to mrzí, kdybych tak mohla vrátit čas…“
To byl jeden z nejkrásnějších dnů mého života. Pocit úlevy, který mě zaplavil, byl nepopsatelný.
Od té doby se s matkou snažíme dohnat zameškaný čas.
PSALI JSME: Zloděj se vloupal do garáže a chystal se ukrást kolo: vyruší ho nečekaně ale zlatý retrívr
PŘIPOMÍNÁME: Můj manžel mi léta lhal: Přišla jsem na to až ve chvíli, kdy nám na dveře zaklepala jeho 15letá dcera