Babička si myslí, že bychom jí měli být vděční za to, že nám dala svůj byt

Moje babička vždy měla silnou povahu. Za dvacet minut vás nejen rozčílí, ale také vás úplně otočí naruby.

Jan posledních několik let byla trochu měkčí a klidnější. Ukázalo se, že to bylo ticho před bouří.
K narození pravnuka se rozhodla udělat nádherný dárek – dala mi svůj třípokojový byt. Sama se přestěhovala ke své dceři. Později všichni litovali tohoto rozhodnutí. Prvních šest měsíců bylo všechno v pořádku, ale poté to vypadalo jako v noční můře.

Moje matka utekla od ní hned po maturitě a téměř už spolu nežily. Důvodem byla babiččina nespokojenost s matčinými rozhodnutími. Nelíbilo se jí, kde studovala, kde pracovala, koho si vzala za manžela. Vždy měla výhrady. Můj otec s ní vůbec nekomunikoval.

Nechápu, jak mohla moje matka tak dlouho snášet babiččino chování. S tak obtížnou osobou je komunikace prakticky nemožná. Babička má ráda, když může někoho rozčílit. Za krátkou dobu dokáže člověka dovést k slzám. A sama je spokojená. Opravdový energetický upír.

Osobně jsem se s ní moc nechtěla stýkat. Jakmile začali rodiče brát v úvahu mé názory, začala jsem se s ní stýkat méně. Jako dospělá jsem s babičkou trávila čas jen proto, aby pak matce nenadávala, že ji nenavštěvuji a že mě špatně vychovala.

Čas plyne neúprosně. Čím dál pro ni bylo obtížnější se o sebe postarat. Musela jsem k ní chodit častěji, nakupovat, kupovat léky a uklidit byt. S mamou jsme vytvořily plán: jeden týden jsem to byla já, kdo jí pomáhal, a další týden to dělala ona. Bylo to opravdu náročné.

Před pěti lety jsem se vdala. Neustále jsem manželovi vyprávěla o svých návštěvách u babičky. Nevěřil, že někdo může být tak obtížný. Jednou šel se mnou a po té návštěvě se rozhodl, že tam již nevkročí.

O dva roky později se babiččin charakter trochu změnil. Musela být hospitalizována. Ve svém pokoji byla se staršími lidmi, kteří byli osamělí a nikdo je nenavštěvoval. To na ni asi mělo vliv a začala se chovat zdrženlivěji. Bylo vidět, že se snaží neříkat nepříjemné věci.

V té době jsem otěhotněla. Chtěli jsme dítě, ale měli jsme problém s bydlením. Bylo potřeba vzít hypotéku. Měli jsme úspory na první splátku, ale bylo to rizikové. Rozhodli jsme se počkat do konce mateřské dovolené.

V tu chvíli nám babička nabídla svůj byt. Bylo jí těžké se o sebe postarat a v jejím třípokojovém bytě se cítila osaměle. My jsme ale byt taky potřebovali.

Dlouho jsme přemýšleli. Byla to lákavá nabídka, ale obávala jsem se, jak to bude pro mou matku žít s babičkou. Moje matka mě podpořila a řekla, že to zvládne.

Babičce jsme připravili pokoj u matky a babička převedla svůj byt na moje jméno. Úspory, které jsme měli na hypotéku, jsme investovali do rekonstrukce bytu a vybavení pro dítě.

Prvních šest měsíců bylo vše v pořádku, ale poté se babička začala chovat obtížně. Zavolala mi s tím, že se necítí dobře, když všichni byli zaneprázdněni. Musela jsem k ní spěchat s dítětem. Někdy nás dokonce donutila přemístit nábytek.

Pokusila jsem se s ní mluvit, ale řekla mi, že bychom jí měli být vděční za byt. Nevím, co dělat dál. Chtěla jsem, aby se moje matka přestěhovala ke mně, ale ona odmítla. Uvažovala jsem dokonce o vrácení bytu, ale je mi líto peněz, které jsme do něj investovali.

PSALI JSME: GABRIELA SOUKALOVÁ SE PRÝ CHOVÁ HŮŘ NEŽ BRITNEY SPEARS: JAK NA TO SLAVNÁ BIATLONISTKA REAGOVALA

PŘIPOMÍNÁME: HONZA MUSIL UKÁZAL, JAK VYPADÁ JEHO 310 LET STARÝ DŮM A ZAHRADA: „KUS PRÁCE UŽ JSME UDĚLALI. NÁŠ SEN SI PLNÍME“