V 18 století španělští velrybáři, kteří sledovali kosatky, dali jim přezdívku: “zabiják velryb”.
Ve dnešní době, přesně známe, že je to velmi chytří a velmi silný mořský dravec, který je nejvyšším v potravním řetězci.
Nemají žádné konkurenty, a nic jim nehrozí, ale se stávají situaci, kdy takový monstrum pláče od bezmocnosti.
.
Ten příběh se uskutečnil v Kanadě, v kraji Britské Kolumbii, v zálivu Hurtly.
Mladé, dostatečně velké ale nezkušené dítě kosatky plavala příliš blízko ke břehu a neuviděl začátek odlivu.
A kdy se snažil odplout, už zapadnul mezi skal. Voda odešla nadlouho, a dítě kosatky nemohlo ležet cely den pod sluncem, protože pro mořské zvíře, je to stejně jako zemřít.
.
Situace byla natolik nebezpečná, že malá kosatka začala plakat.
Té divné zvuky uslyšeli místní obyvatele, kteří se rozhodli pomoct zvířeti, protože nemohli dlouho slyšet těžké plakaní, a nechtěli naštvat mořskou přírodu.
Přinesli pokrývky a zakryly kosatku, a polévali ji vodou, aby zachránit ji od dehydrataci.
.
Neměli žádnou možnost pustit dítě kosatky zpátky do vody, bylo velmi těžké, a také jeho tělo zapadlo mezi ostrých skal.
Několik hodin museli čekat na příliv, a polévali zvíře vodou.
Záchranáři, které přijeli pomáhat kosatce zjistili, že měla zrychlený tep, a také stress, ale zvíře rozumělo, co se stalo, a nevadila lidem.
.
Operace trvala 8 hodin, a kosatka zvládla uplout do hlubokého moře jenom s několik škrábnutí.
Muže taková událost něčemu naučit zvíře? Nevíme, a stejně nevíme, zapamatovala-li kosatka své záchranáři.
