Moje maminka má staršího bratra, strýce Pavla. V minulosti on nám hodně pomohl, a kdyby nebylo jeho a jeho manželky, kdo ví, jak by se náš osud vyvíjel.
Když se máma rozvedla, ocitla se mnou, tříletým dítětem, na ulici. Tehdy strýc našel nám bydlení, zařídil mamince práci a mě zapsal do školky. Jeho manželka nám neustále nosila koláče, potraviny, dárky. Neměli své vlastní děti, takže se o mě starali jak o dceru.
Čas plynul, já jsem vyrostla a vdala se. Nyní už jsem osm let v manželství. Mám dvě děti, jednomu dítěti jsou 4 roky, druhému šest měsíců.
Můj manžel je dobrý a pracovitý člověk. Má slušné postavení a dostává za to dobré peníze. Ale neustále je v práci, odchází z domova brzy ráno a přichází pozdě večer. Ale nemáme nouzi o nic, máme všeho nejen dostatek, ale přímo nadbytek.
Manžel mě také rozmazluje, dává mi dárky a jezdíme na dovolenou. Chápu, že kvůli práci nemá čas na nic jiného, proto se starám o děti, o domácnost a nezatěžuji ho domácími pracemi. Všechno dělám sama, jen občas si může manžel hrát s chlapci.
Ale moje matka si myslí, že takto to nemůže pokračovat. Manžel by měl dělat něco doma, vyhazovat odpadky, vysávat. Ale kdybych mu předala tyto povinnosti, musela bych čekat do pozdní noci, než by mohl manžel uklízet.
Ráno můj muž spěchá do práce v obleku, vyleštěných botách a s telefonem u ucha. Kam by ještě měl dávat pytle s odpadky? Proto mi je pohodlnější, když všechno udělám sama.
Moje máma obecně nesouhlasí s tím, že jsem jakoby podřízená svému manželovi, dělám to, co mi řekne. Ano, všimla jsem si toho, ale cítím se v pohodě.
Manžel je zvyklý v práci dávat příkazy, rozhodovat. Stejně i v rodině nese za vše odpovědnost. Ale zároveň se bojím ho urazit, vždy se ho ptám, jak mám postupovat, zda mohu něco udělat. A taky se nažím vyhnout skandálům. Naposledy to bylo právě tak.
Když jsem šla poprvé na mateřskou, strýc Pavel mě požádal o půjčku. Měla jsem nějaké úspory, a kromě toho jsem dostala dětské přídavky.
Měla jsem dostatečnou částku, kterou jsem mohla půjčit. Když jsem se zeptala manžela, tak řekl, že to jsou moje peníze, takže mohu sama rozhodnout, co s nimi udělám. Tak jsem strýci peníze půjčila.
Napsali jsme smlouvu, určili termíny splácení, všechno podle pravidel. Strýc k dohodnutému termínu vrátil třetinu částky a požádal o odklad na půl roku. Pak ještě jednou. Ale pak měl vážnou nehodu a všichni jsme se báli, že vzhledem k jeho věku nepřežije.
V době nehody nám dlužil téměř polovinu. Když se strýc probral z kómatu, okamžitě si uvědomil, že dluh nevrátil a teď neví, jak to udělá. Ale neměla jsem v úmyslu žádat o peníze zpět. Nejdůležitější je, že je naživu.
Když se trochu zotavil, manžel se najednou zeptal, kdy příbuzný vrátí dluh. Řekla jsem, že jsem mu ho odpustila. Ale manžel začal trvat na tom, abych šla a vzala dluh zpět.
Koneckonců, byly stanoveny termíny, a ty už dávno uplynuly, ještě za dlouho před nehodou. Manžel mi řekl, že máme rodinu, děti, také potřebujeme peníze.
Teď jsem zmatená. Jak přijdu ke strýci v jeho situaci a budu požadovat vrácení dluhu, který jsem odpustila? Jak mužu říct, že manžel je proti? Zní to hloupě, jako bych nemohla rozhodovat sama za sebe.
PSALI JSME: „PŘIPADALO MI, ŽE O NIC NEJDE“: PARTNERKA MARKA ADAMCZYKA VE STARDANCE SKONČILA V PÉČI LÉKAŘŮ
PŘIPOMÍNÁME: JAROMÍR SOUKUP SE OBJEVIL VE SPOLEČNOSTI S KRÁSNOU HNĚDOVLÁSKOU: CO NA TO AGÁTA