Mám 55 let a cítím se uvězněná ve svém vlastním životě.
Vdala jsem se v 23 letech, protože jsem toužila po rodině.
Můj manžel byl milý, hodný, ale… něco mi v tom vztahu chybělo.
Bylo to jako žít s bratrem, se kterým mě pojí hluboké pouto, ale chyběla ta jiskra, to vzrušení, které by mě mělo naplňovat jako ženu.
Naše manželství bylo spíš přátelství než vášnivý románek.
Intimita byla spíše výjimkou než pravidlem.
Toužila jsem po dítěti, a tak jsem se rozhodla k jednomu krátkému dobrodružství.
Syn se mi stal největším štěstím, ale nikdy jsem to s manželem neřešila.
Vím, že to věděl, ale nikdy jsme o tom nemluvili.
Dnes, po tolika letech, si uvědomuji, že jsem si zvykla na tuto rutinu.
Manžel se stará o domácnost, já pracuji a zajišťuji rodinu finančně.
Jsme jako dobře sehraný tým, ale chybí mi to, co zažívají jiné ženy.
Chybí mi to vzrušení, to když se na mě muž podívá jako na ženu, když cítím jeho touhu.
Často se ptám sama sebe, jestli jsem udělala chybu.
Měla jsem se rozvést, když jsem si uvědomila, že něco není v pořádku?
Ale jak bych to vysvětlila synovi? A jak bych se cítila, kdybych zranila člověka, kterého mám ráda, i když to není romantická láska?
Můj život je jako nikdy nekončící román, ve kterém se stále snažím najít správný konec.
Chci být šťastná, ale zároveň nechci ublížit nikomu, koho miluji a bojím se udělat jakýkoli krok.
Možná jsem si zvykla na to, že jsem sama zodpovědná za svůj život.
Možná se bojím změny. Ale někdy si říkám, že si zasloužím víc než jen přátelství. Zasloužím si být milována jako žena.
PSALI JSME: HELENA VONDRÁČKOVÁ VDECHLA NOVÝ ŽIVOT HITU DLOUHÁ NOC: FANOUŠCI SE DOČKAJÍ I OSVĚŽENÉHO VIDEOKLIPU
PŘIPOMÍNÁME: BÁRA BASIKOVÁ OTEVŘENĚ O VZTAHU S MATKOU: „NECHTĚLA MĚ, BYLA KRÁSNÁ A POŘÁD MĚLA NÁPADNÍKY“
