Osamělá žena Juana María byla náhodou zapomenuta na pustém ostrově San Nicolas a byla tam nucena žít 18 let.
Zdroj: kclu.org
Až do začátku 19. století na ostrově žilo 300 lidí z indiánského kmene.
A v roce 1814 sem přišli lovci a rozhodli se ostrov zachytit.
Zdroj: kclu.org
Indický kmen žil více než sto let v malé komunitě, zatímco misionáři ze Santa Barbary posílali na ostrov loď.
V listopadu 1935 byl kapitán Charles Hubbard ukotven v San Nicholasu.
Do té doby se kmen ostrovanů skládal z 20 lidí.
Zdroj: kclu.org
Indové se rozhodli přestěhovat se na pevninu – tam pro ně bylo mnohem snazší.
Ale ve spěchu zapomněli na jednoho ostrovana, který v tu chvíli sbíral kořeny na druhém konci ostrova.
Už si vzpomněli později, ale nemohli se vrátit, protože v oceánu vypukla bouře.
Zdroj: kclu.org
Hubbard doufal, že se vrátí pro zapomenutou ženu, o které mu řekli.
Na cestě na ostrov bohužel znovu vypukla bouře a loď nešťastného kapitána klesla.
Zdroj: kclu.org
Dalších 18 let strávila Juana María úplně sama – žila na ostrově svého kmene a ztratila stopu času.
K jejímu dalšímu setkání s mužem došlo jen náhodou.
Loď lovce George Nidever zakotvila v zátoce San Nicholas.
Nidever objevil stopy a rozhodl se najít toho, kdo to udělal.
Ačkoli byl ostrov malý, trvalo to týden, než našel Maríi.
Po nějakém uvažování byla žena převezena na loď a přivedena na misii do Santa Barbary.
Zdroj: kclu.org
Ale nikdo s ní nedokázal mluvit.
Žádná z indických žen nepřežila do té doby.
Sama žena strávila na Velké Zemi jen 7 týdnů – její imunitní systém nebyl připraven setkat se s vnějším světem.
Zemřela tam a je pohřbena v misi Santa Barbara.
Skutečný příběh, který inspiroval knihu.
