Babička přede mnou přistoupila k okénku, podala recept a řekla: „Prosím, dejte mi jen první lék“

Stojím frontu v lékárně. Přede mnou jsou dva lidé: lehce oblečená stařenka a mladá maminka. Babička přistoupila k okénku, podala lékárnici recept a řekla: „Prosím, dejte mi jen první lék, bojím se, že nebudu mít dost peněz.“

Lékárnice našla lék a řekla jeho cenu. Postarší žena se hubenými prsty hrabe ve staré peněžence, vytahuje poslední peníze, ale ukazuje se, že nemá dost korun na léky. Farmaceutka odvrátí oči, bere lék a začíná obsluhovat mladou maminku.

Fronta v lékárně / Ilustrační foto / Zdroj: rbc.ru

Ubohá žena se slzami v očích se snaží vrátit peníze do peněženky. V tu chvíli jsem myslela jen na to, že tomu člověku musím pomoci. Přistoupila jsem a nabídla svou pomoc. Babička zprvu nevěřila. Dívala se na mě jako na mimozemšťana a plakala.

Pak si zřejmě uvědomila, že se jí nabízí bezplatná pomoc, a chytila ​​mě za ruku tak, jako bych se snažila utéct. Držela mě za ruku tak silně, že to dokonce bolelo.

Babička v lékárně / Ilustrační foto / Zdroj: kommersant.ru

Už tehdy jsem si myslela, že se tak pravděpodobně chopí poslední naděje. Přistoupily jsme k okénku, babička zase podala recept. Teprve teď jsem řekla já: „Dejte všechny léky ze seznamu, prosím.“

Teď se na mě lékárnice podívala jako na mimozemšťana. Pak jsem podala svůj seznam potřebných léků, na které jsem v návalu nadšení málem zapomněla.

Babička v lékárně / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com

Když jsme s babičkou vyšly z lékárny, říkala jen: „Bůh vám žehnej, děkuji.“ Strčila jsem jí do pěsti pět set korun, ale odmítla je vzít. Sotva se mi podařilo přesvědčit stařenku, že to je z čistého srdce. Poděkovala, otočila se a odešla.

Od té doby se vždy snažím pomáhat seniorům v obchodech a lékárnách.

PSALI JSME: STAŘENKA, KTEROU OPUSTILY JEJÍ DĚTI, NEVĚDĚLA, JAK PŘEŽÍT ZIMU V ROZPADAJÍCÍM SE DOMĚ. NAJEDNOU ALE NĚKDO ZAKLEPAL NA DVEŘE

PŘIPOMÍNÁME: JAK KLUK DAL DRZÉ SPROSŤAČCE VE FRONTĚ ZA VYUČENOU