Den, kdy začala ta historie, byl větrný a dokonce studenty, a přesně to počasí vyhodilo malou veverku z hnízda. Stalo se to na jihu Afriky. Uviděli té padání Simona Serfontein a její kamarádky.
Určitě veverka plakala, a chtěla, aby její maminka ji vzala zpátky do hnízda, ale, bohužel se nevrátila.
“Mysleli jsme, že to zvíře je silně, a zvládne se znovu vrátit do hnízda, ale přišli jsme mu pomoct”,řekla Simona.
.
Nazvali veverku Dingengi, a dívka si ani nemyslela o tom, jaké pokračování získá ta historie.
V té době se silně bála za život zvířete.
Veverka křičela, a nemohla otevřít oči, a Simona nechala ji ve svém domě, a doufala, že zvládne přežít noc.
.
Od té doby, v rodině Serfontein začalo dostatečně těžké období.
Simon se svým přítelem nevěděla, jak správně vychovat veverku, kvůli tomu, našli velké množství informaci na internetu.
Dívka vstávala několikrát v noci, aby krmila veverku.
“Kromě tepla a jídla, udělali jsme pro ni dům, který se nachází v krabici z bot. Ale nebyla v té krabici vždy.
Způsob mého života, nedával mi možnost denně být doma a vychovávat Dongengi, kvůli tomu jsem musila ji vzít do práci.
Potom, během tři měsíců, každý den po snídani vlézala do moji skříni nebo límec trička, a šli jsme do práci spolu”.
.
Ale v rodině všichni rozuměli, že veverka je divoké zvíře, a někdy požádá jít zpátky do přírody.
Kvůli tomu nikdy nebyla v kleci a rodina vždy byla připravena k rozloučení.
.
K seznámeni s přírodou, rodina se rozhodla ji pobídnout sama.
.
Za několik měsíců, pár odvezl veverku do chráněné území.
Pečlivě ji pustili do trávy, a potom jednoduše vlezla na strom, tak rychle, jakoby od narození to dělala.
.
“Měli jsme radost, kdy se dívali na to, jak si rychle zvykla ke přírodě, ale také byla jsem smutná od takového rozloučení”.
Ale historie tím neukončila.
.
Dalších několik měsíců veverka se stále vracela k domu Serfontein, a kdy Simona přicházela z práci, vždy běžela za ni v dům, aby se pozdravila, a znovu se vrátila do chráněné zemi.
.
“Začali jsme nechávat pro ni otevřené okno, aby měla možnost přicházet a odcházet kdy chce, – řekla Simona, – několikrát jsem se vzbudila v noci, a veverka ležela vedle mě. Přesně věděla, že máme teplo a je u nás v domě bezpečně, kvůli tomu měla ráda se vrátit”.
.
“Ale potom, jsem uviděli, že je těhotná”, – radostně říkala Simona. < em>“Mysleli jsme, že její přírodní instinkty budou silnější, a veverka se zůstane v chráněné zemi, ale naopak, udělala si hnízdo v naši skříni a potom zvládla narodit úžasnou a zdravou veverku”.
.
Veverka natolik milovala ten dům, ve kterém ji vychovali, že nezvládla najít jiné bezpečné místo pro své dítě.
Odcházela a se vrátila s jídlem, a klidně nechávala své dítě v domě.
Mohla vychovávat své dítě v chráněni zemi, ale se rozhodla sama vybrat místo, které si myslela, že je nejlepší.
