Lidé odcházeli na jinou část ulici, kdy viděli toho «nehezkého» psa.
Kdy přečtete ten přiběh, můžete zjistit, že lidé jsou chladné k jiným tvorů.
Jak mohli pokládat psa za strašidelné a nebezpečné zvíře?
Proč lidé zničili jeho budoucnost, jestli pes by mouše neublížil?
Nejsou tady žádné odpovědi…
John Patel a jeho manželka z města Jackson (stát Tenessi) vždy měli rádi mazlíčky. Ale rozuměli, že je to velká odpovědnost, kvůli tomu nakupovali pro sebe mazlíčky.
Nedávno John vyřešil jet do nejbližšího útulku a podívat se na mazlíčky, které tam bydlí, aby dal jednomu z nich dům a lásku.
.
Kdy muž šel vedle voliéry, všichni psi štěkali a skákali na síťku. Jenom jeden z nich ticho sedel na podlaží, a díval se přímo do očích Johna. V ten moment, člověk se přiblížil.
“Kdy jsem se přiblížil,– řekl kluk,- uviděl, že pes také projevil zájem ke mně. Vstal, vstal na zadní tlapky a s důvěrou dal mi svou tlapku přes síťku!
Pečlivě jsem ji stisknul, bylo to velmi dojemně. Potom jsem zavolal své manželce, a řekl, že musíme vzít přesně toho psa. Vybíral jsem srdcem, a byl jsem jist, že nedělám chybu”.
Nové hospodáři zjistili, že toho pitbulteriéra do útulky přinesl minuly hospodář kvůli jeho nehezkostí. Kdy pes vyrůstal, nezajímal hospodáře, a on se od něho zbavil.
.
“Úplně nerozumím, kde přesně našel nehezkost,– řekla Kaila.- Jak pro pitbula, její tlama je úžasná. A jaký má laskavý a důvěrný charakter, nemůžete ani to představit.
Není ve světě žádný objekt, který by nezamilovala Ellie, člověk ze špatnou náladou, nebo starý tenisový míček. Miluje všech, a je plna radosti a optimismu.”
.
Rodina Patel si stěžuje na to, že se lidé zaujatě chovají ke psu. Kdy chodí na procházku, někteří mimojdoucí jdou na jinou část ulici, aby nešli mimo pitbula. I ve dnešní době někteří mysli, že pitbulové jsou pro vraždu.
Jenom dejte mu šanci!
Nejzajímavější část toho příběhu je to, že John stihl včas. Nějaký zázrak přivedl ho do útulku, protože ve stejný den Elli chtěli uspat.
Kdy se oči člověka a psa setkali poprvé, Elli mohla žít ještě několik hodin, ale John toho neznal.
Tak se stává v životě!
.
“Měla jenom 1 rok,– říká muž.- Jestli by ji uspali, byl by to čas, prožití zbytečně. Byl jsem úžasné rad, že jsem pomohl Elli uniknout smrti. Ve dnešní době její dny mají smysl…
.
Vzpomínám, jak jsem přivezl ji domu poprvé. Běhala po celém bytu, skákala do lůžka a do gauče, a nezapomínala každou minutu olizovat nás s manželkou.
Pak jsme napustili pro ni první v její životě vanu. Ležela v ni taková šťastná a taková nová, že chtěli jsme plakat od radosti”.
.
Teď nejoblíbenější věci Elli je pronásledování její rodičů. Nespustí oči z nich nikdy! Má rada hry s míčem a hračkami, nedávno se naučila pečlivě hrát s nafukovacím balonkem, ale John a Kaila jsou nejdůležitější pro ni.
.
“Vypadá jako velký motýl, který denně poletují a poletují,– smějí se lidé.- Někdo nechce s ni kontaktovat, někdo nadávají, a někteří se proste boji, a Elli nemůže to pochopit! Chci všech olizovat.»
.
Manželství už nemůže představit svůj dům bez milé Elli.
Je části jich rodiny. Kvůli tomu doporučuji vzít z útulku nejvíc uražených životem psů.
Protože z nich se stávají nejvíc vděčné a věrné mazlíčky.
