I v posledních chvílích života myslí rodiče na své děti. Vážíme si dostatečně svých matek a otců?
Pomyslete, kolik trpělivosti, času a vlastního zdraví museli obětovat, aby vychovali důstojné lidské bytosti. Naši rodiče se o nás starali, když jsme to sami nezvládali. Pak se situace obrátí a musíme se starat o rodiče my. Každý rodič by si samozřejmě přál, aby se o něj staralo jeho dítě, ale děti se často rozhodnou, že specializované zařízení se o jejich rodiče postará lépe.
Častěji je to však proto, že dotyčný nechce převzít odpovědnost. Banální neochota ztrácet čas s nemocným člověkem vede k rozhodnutí poslat otce nebo matku do domova důchodců nebo do pečovatelského domu. To je nejjednodušší a zdánlivě neškodný způsob, jak se vymanit z rodičovské péče. Domov důchodců je ve skutečnosti peklo.
O jedné takové rodině se vypráví příběh. Otec zemřel, matka onemocněla. Syn pociťoval nedostatek času, a to byl důvod, proč matku poslal do jednoho z těchto zařízení. Chlapec samozřejmě matku navštěvoval, ale ne příliš často.
Jednoho dne se dozvěděl, že jeho matka brzy zemře. Syn byl velmi vyděšený, šel k ní v naprostém zmatku. Zeptal se, co by mohl pro matku udělat, jestli by si něco nepřála.
Matka ho požádala o jedinou věc: aby jí do pokoje pořídil ledničku a ventilátor. Pro syna to bylo nepochopitelné, protože nevěděl, že v těch letech chodila jeho matka spát hladová, protože bez ledničky by se jídlo zkazilo. Přemýšlel, proč mu to neřekla dřív.
Matka odpověděla a podívala se synovi zpříma do očí: „Za tu dobu jsem se naučila zvládat horko, zvykla jsem si na hlad. Moje prosba je strach o tvou budoucnost. Obávám se, že si na to nezvykneš, až se tvé dítě rozhodne tě nechat zde… “
ČTĚTE TAKÉ: UŽ PŘI PRVNÍM SEZNÁMENÍ JSEM SI UVĚDOMILA, ŽE S TAKOVOU SNACHOU KLIDNÝ ŽIVOT MÍT NEBUDU
PSALI JSME: ŽENA SE OBLÉKÁ JAKO BABIČKA, ALE VYPADÁ SKVĚLE