Zdánlivě silná slova o konci s lezením zůstala jen v dokumentu.
Klára Kolouchová, průkopnice českého ženského horolezectví, slíbila své rodině, že po zdolání K2 dá s osmitisícovkami pokoj. Píše o tom Blesk.cz.
Ale touha po vrcholech byla silnější než sliby.
A nakonec ji zavedla až k poslednímu výstupu – na pákistánský vrchol Nanga Parbat, přezdívaný Hora smrti.
Výstup, který měl být dalším triumfem, se proměnil v tragédii.
Dne 3. července vyhasl život jedné z nejodvážnějších českých horolezkyň přímo v srdci Himálaje. Ani přítomnost zkušeného šerpy jí tentokrát nepomohla – Klářino tělo zůstalo v horách, které tolik milovala a kam se opakovaně vracela navzdory obrovskému riziku.
Kolouchová nebyla jen horolezkyní, ale i matkou a manželkou.
Přesto si zvolila život na hraně, mezi nebem a zemí.
Její jméno se nesmazatelně zapsalo do dějin – jako první Češka stanula na vrcholech Mount Everestu, K2 i Kančendžengy.
Právě o výstupu na K2 vznikl dokument „K2 vlastní cestou“, který natočila režisérka Jana Počtová.
V něm Klára působila rozhodně – tvrdila, že po této nebezpečné misi se stáhne a bude se věnovat rodině.
Její slova ale s odstupem času působí jako tragická předzvěst – slib nedodržela.
Dokument odhalil nejen její vztah k horám, ale i hluboké pochybnosti a vnitřní zápasy.
Přiznávala, že vědomě podstupuje extrémní riziko, které je ve srovnání s jinými sporty téměř neospravedlnitelné.
Mluvila otevřeně o tom, že pokud by se stalo něco fatálního, ona už to vědět nebude – ale následky si ponese její rodina.
„Pokud se něco nepovede, tak mně se prostě prdlajs stane, já už to potom nebudu vědět… Když se nevrátím, to, co způsobím těm prďolům, našim, Martinovi, o tom prostě nepřemýšlím, to je zavřený, to bych se musela zbláznit,“ popsala upřímně.
Nejvíce emocí však vzbuzovala skutečnost, že se opakovaně vydávala do extrémních podmínek jako matka malých dětí.
Kritika veřejnosti na sebe nenechala dlouho čekat.
Mnozí jí vyčítali, že volí osobní naplnění místo bezpečí své rodiny.
Jenže Kolouchová měla jasno – byla ženou, která se nehodlala vzdát svých snů, a to i za cenu nejvyššího rizika.
Její manžel Martin jí stál po boku, přestože dobře věděl, co všechno může horolezecká výprava obnášet.
Přiznával, že už to není tak bezstarostné jako dřív, když byla mladší a bez závazků.
Ale strach v sobě neměl – tvrdil, že díky empatii dokáže přesně vnímat, co Klára zažívá. A to mu pomáhalo se s jejím životním stylem smířit.
Do dokumentu promluvili i Klářini rodiče.
Otec vzpomínal, že se nejprve snažil dceru od výprav zrazovat.
Ale brzy pochopil, že s ní nic nezmůže. Lezení bylo silnější než všechny dobře míněné rady.
Matka se s jejími volbami nikdy zcela neztotožnila – přiznávala, že většina žen by se na něco takového neodvážila, zvlášť pokud mají doma malé děti.
Klára však vždycky hleděla na svět jinýma očima – jako by se její život odehrával výš, než kam většina z nás vůbec dohlédne.
Psali jsme:Zpěvák Mišík chycen při činu: Nová kráska po jeho boku
