Příběh ze života: „Svou lásku jsem potkala po 50 letech. Nedočkali jsme podpory od děti, ani nepřišli na svatbu“

Jsme spolu už několik let. Dali jsme se dohromady, když ovdověl a já jsem ovdověla. Ale ani jeho, ani moje děti náš vztah nepřijali. A nikdo z nich nepřišel na naši svatbu.

Nové manželství mi otevřelo oči na život s mužem. S osobou, kterou miluji. Probouzím se s úsměvem, žiji lehce, usínám v jeho náručí. Vřelost, něha, pozornost, respekt, jemnost a citlivost. Můj manžel je úžasný. A můžu křičet do celého světa – miluji tě.

Nedělám to jen proto, že je mi téměř 60 let, jsem stydlivá. Pouze v noci mu to tiše šeptám.
Náš překvapivě klidný a spokojený život kazí jen to, že děti na obou stranách s námi kategoricky nechtějí komunikovat. Jsme zbaveni komunikace s vnoučaty, dcera dokonce řekla, že jsem zkažená ženská a její děti u nás nemají co dělat.

Za zrádkyni mě považuje i můj syn. Vdala jsem se rok po pohřbu jeho otce. A on má podezření, že jsme milenci už dávno. Není to pravda. Setkali jsme se na hřbitově. Zní to děsivě. Ale je to pravda. Hroby našich blízkých, tíha ztráty a zármutku nás spojily.

Zoufale jsem se snažila dětem něco vysvětlit. Neslyší a nechtějí nic vědět. Totéž se stalo mému novému manželovi. Jeho dcera ho odmítla. Dokazovat a vysvětlovat je zbytečné. Nyní opravdu žijeme. Odpočíváme, užíváme si čas, který můžeme strávit spolu.

Život, který nyní žijete, si žijte podle svého uvážení. Za své štěstí se nemůžete stydět.

Dokud nejsou děti připraveny mluvit, nespěchejte na ně. Možná potřebují více času, aby pochopili, co se změnilo. Dejte svým dětem čas.

ČTĚTE TAKÉ: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „BRATR ŽÁDÁ PENÍZE ZA DOVOLENOU NA SVÉ CHALUPĚ. TAK PŘÍBUZNÍ NEDĚLAJÍ“

PSALI JSME: PŘÍBĚH JITKY: MYSLELA JSEM, ŽE VE STÁŘÍ BUDU ŽÍT V KLIDU, PAK ALE POTKALA SVOU PRVNÍ LÁSKU