Všichni se začali hádat kvůli bytové otázce.
Tchyně si myslela, že by mohla s něčím pomoct a něco opravit, ale teď nechápe, proč s ní syn nechce ani mluvit, ačkoli chtěla pomoci s bydlením, aby později syn nemusel neustále běhat z jednoho pronajatého bytu do druhého.
Irena a Jaroslav se vzali hned po absolvování univerzity, kam šli studovat ze stejného města, každý měl svůj vlastní životní prostor ve svém rodném městě.
Irena vlastnila malý byt, babička ho před svou smrtí převedla na Irenu a Jaroslavova matka a otec se rozhodli mu koupit bydlení. Jaroslav se rozhodl, že jim peníze za byt vrátí později. Časem dokázal zaplatit polovinu.
V důsledku toho se po ukončení studií Irena spolu s Jaroslavem rozhodli, že se nevrátí do svých malých vesnic, protože ve velkém městě bylo mnohem více příležitostí. Měli prodat své domy, aby si koupili jeden dvoupokojový byt ve městě a bydleli tam.
Rodiče Ireny byli pro prodej bytu, ale tchyně odmítla prodávat jejich byt.
Irena souhlasila s variantou tchyně a rozhodla se na úvěr budoucího bytu, a hypotéku pak zaplatí z peněz od nájemníků.
Do situace musela zasáhnout i matka Irena, která oznámila:
“Vzhledem k tomu, že se nechystáte prodat bydlení, které jste dali synovi, tak mohu nabídnout prodej bytu mé dcery a hypotéku, kterou budou děti platit, zařídím já, aby se neprokázalo, že dcera bude bez střechy nad hlavou v případě rozvodu, zatímco se váš syn kdykoliv může vrátit do svého bytu!“
PSALI JSME: JAK SE VYROVNAT S TÍM, KDYŽ MATKA MANŽELA CHODÍ K NÁM PĚTKRÁT DENNĚ
PŘIPOMÍNÁME: BABIČCE BYLO 70 LET, ALE DĚTI JÍ NEBLAHOPŘÁLY K NAROZENINÁM