Moje tchyně je žena, která si zaslouží obdiv.
V 18 letech porodila své první dítě a i když to nebyl typický start do života, dokázala vychovat dva skvělé syny a žít naplno.
Dnes je jí 40, vypadá úžasně a já se od ní učím, jak si užívat život.
Má před sebou celý život, vypadá skvěle, naslouchám jejím radám a co je nejdůležitější, ráda se s ní bavím.
Popovím vám o ní trochu a o tom, co na ní přesně obdivuji.
V 18 letech, jak už jsem říkala, se vdala a porodila syna, tedy mého manžela, o rok později se narodil druhý syn.
Vztah s manželem začala ještě ve škole, on byl o dva roky starší, po maturitě dostal nabídku jet pracovat do zahraničí a ona zůstala, aby na něj čekala.
Velmi se milovali, vzdálenost nebyla překážkou, po návratu se vzali a začali samostatný dospělý život.
Tchyně během mateřské dovolené absolvovala kurz účetnictví a našla si práci.
Pracovala a studovala zároveň a plnila i domácí povinnosti, vychovávala děti a věnovala se manželovi.
Teď pracuje jako hlavní účetní ve velké firmě.
To je to, co může dokázat tvrdá práce! Když jejímu nejstaršímu synovi bylo 10 let, její manžel zemřel v dopravní nehodě, samozřejmě ji to zdrtlo, ale nestěžovala si na život.
Postoupila si velmi moudře, vzala na sebe zodpovědnost a sama nadále vychovávala své syny. Nehledala pomoc ani útěchu u mužů.
Život nebyl sladký, snažila se žít slušně pro sebe a své děti. Ale nejdůležitější je, že dokázala vychovat své syny, které velmi si svou matku váží a respektují.
V 18 letech už šli do práce, sami si vybrali práci a vzdělání. Myslím, že je to správné.
Tchyně jim dala vše, co potřebovali k důstojnému životu, měli doučování, kroužky, rozvíjela tak jejich talenty a dala jim šanci na vysokoškolské studium. A jak to využít, si musí každý vybrat sám.
Jsem manželkou staršího syna, vzali jsme se v posledním ročníku studia, tchyně nám na svatbu zaplatila výlet k moři a to byl konec jejích darků.
Podle ní jsme dospělí a měli bychom se o sebe postarat sami, s čímž se plně ztotožňuji.
Ale nejvíce na ní oceňuji, že neříká nám, jak máme žít a co dělat, nenabízí pomoc, i když vidí, že máme problémy.
Pokud stále čekáte na pomoc druhých, nikdy v životě ničeho nedosáhnete a těžkosti budují charakter a dělají nás silnějšími.
PSALI JSME: Zakázaná láska: Zamilovala jsem se do bývalého manžela mé sestry a řekla jsem jí o tom
PŘIPOMÍNÁME:S mámou jsme roky nemluvily: po sedmi letech jsem se objevila u dveří jejího domu a to byl zlomový moment