Své rodiče jsem viděla jen na fotkách rodinného fotoalba. Jde o to, že moje matka zemřela, když jsem se narodila, a otec se na mě po ztrátě své milované nechtěl ani podívat a napsal odmítavý dopis. Z porodnice mě odvezl dědeček, který se stal mým opatrovníkem.
Dědeček a vnučka/ilustrační foto/Zdroj: Pinterest.com
Dědeček nemohl odejít z práce, tak si pro mě najal chůvu a pustil ji z domu, až když se vrátil. Pak se zlepšilo, protože jsem začala chodit do školky. Čas plynul rychle a s dědou jsme si rozuměli velmi dobře, nikdy jsme se nehádali, vždy jsme hledali kompromis, i když jsem měla šílené dospívání. Vždycky jsem mu byla vděčná, že je nablízku, bylo děsivé si představit, co se mi může stát.
Samozřejmě jsem mu hlavně poděkovala, že jsem mu doma vždy pomáhala a snažila se dobře učit. Byl hrdý na to, že jeho vnučka byla poslána na všechny olympiády a sportovní soutěže.
Dědeček a vnučka/ilustrační foto/Zdroj: Dzen
A také mi pomohl vybrat si profesní dráhu. Dlouho jsem se zajímala o biologii, ale pochybovala jsem, do jaké specializace bych se měla přihlásit, pak mě seznámil se svým přítelem, který byl vynikající lékař. Mluvili jsme s ním a já si uvědomila, že přesně po tom moje duše touží.
Všechny roky na univerzitě jsem strávila studiem. Nebyl den, kdy bych se i na dovolené něco nenaučila nebo nenastudovala, chtěla jsem se naučit něco nového. Byla jsem poslána na praxi do jedné z nejlepších nemocnic. Na postgraduální škole to bylo složitější, protože tam byla jen placená místa a já chtěl dědečkovi pomoci všechno zaplatit, tak jsem začala pracovat na poloviční úvazek. Ale dosáhla jsem svého cíle a získala svůj vysněný diplom neurochirurga!
Dědeček a vnučka/ilustrační foto/Zdroj: Klike.net
Hned po obdržení diplomu mě oslovil ředitel jedné dobré soukromé nemocnice a nabídl mi, že bych u nich pracovala. Samozřejmě by bylo hloupé takovou nabídku odmítnout. Pak jsem začala mít těžké pracovní dny a mnoho operací, mezi nimiž, chci se pochlubit, nebyla jediná neúspěšná. Po roce práce mě čekalo mnoho přednášek o Česku, protože mě chtěli slyšet i zkušení lékaři. A po 3 letech se mé jméno stalo známým v mezinárodních kruzích, takže jsme byli s dědou sotva překvapeni, když mi nabídli práci v jedné z nejlepších nemocnic v Americe. Po zvážení všeho jsme se rozhodli to zkusit.
Tak jsme se přestěhovali do jiné země. Dlouho to však nestačilo, neustále se mu stýskalo po domově a Česku a stále se vracel. Vrátila bych se s ním, kdybych tu svou lásku nepotkala. Potkali jsme Thea na mé přednášce, je to chirurg z jiné nemocnice ve městě. Nejdřív jsme byli kamarádi, chodili na rande a pak jsme spolu začali žít. Rozhodli jsme se, že se vezmeme v Česku, protože jsem chtěl, aby mě děda vzal k mému snoubenci. Když jsem se snažila dědečka přesvědčit, aby se ke mně znovu vrátil, rázně odmítl s tím, že jeho roky jsou nyní sečteny, a tak chce být pohřben zde a může se za mě radovat i odtud.
Dědeček a vnučka/ilustrační foto/Zdroj: Focused Collection
Ten den, kdy jsme s Theem hráli s dědou celý den stolní hry, mi otec zavolal… Svou konverzaci zahájil gratulací ke svatbě, ale já jsem nechtěla slyšet žádné lži a přímo jsem se zeptala, co od mne chce. Pak odpověděl: „Chci peníze, dcero! Teď si žiješ jako královna, máš myčku a myčku na podlahu! Zbohatla jsi někde v zahraničí, teď plaveš v penězích! Tak co je na škodu dát trochu vlastnímu otci?!“. Nechtěla jsem to dál poslouchat, tak jsem zavěsila a zablokovala jeho číslo.
Dědeček a vnučka/ilustrační foto/Zdroj: Freepik
Nedokážu si představit, kde vzal odvahu mi zavolat a říct, že je „příbuzný“, když napsal odmítavý dopis? Teď mám dva příbuzné a udělám pro ně cokoli, ale tenhle muž pro mě není nikdo!
PSALI JSME: KDY VE VARECH ODSTARTUJE FILMOVÝ SVÁTEK: JIŘÍ BARTOŠKA OZNÁMIL PRVNÍ HVĚZDU ROKU 2023
PŘIPOMÍNÁME: SARA SANDEVA PŘEKVÁPILA: KROMĚ HERECTVÍ PRACUJE I V RESTAURACI
