Znali jsme se už dávno. Láska z doby základní školy.
Vždy měla dva copánky s příjemnou vůní. Kamarádili jsme si, ale tom, že ji mám rád, neříkal jsem.
V jedenáctém ročníku jsem přiznal lásku. Odpověděla, že se mnou zachází jako s dobrým kamarádem.
Po vstupu na univerzitu jsem se ponořil do studia a získal vynikající vzdělání. Později dostal práci.
Vydělával jsem si dobře, takže jsem si brzy mohl koupit byt.
Často se scházeli se spolužáky, ale ona byla pryč. Prý se přestěhovala do jiného města.
Jednou přišla na školní schůzku. Šli jsme do klubu.
Popovídali jsme si a uvědomil jsem si, že ji stále miluji.
Měli jsme rande, a nakonec jsem ji řekl, že ji miluju. Už to bylo navzájem.
Byl jsem moc šťastný. Za měsíc jsem požádal o ruku. Přestěhovala se do mého bytu.
Brzy se moje žena začala chovat nějak divně. Postavil jsem v domě dvě kamery, abych ji sledoval.
Jedna kamera byla na chodbě. Tak jsem mohl vidět, kdo vejde do kuchyně. Ta druha byla v naší ložnici.
Konečně jsem uviděl, že moje manželka uklízela, vařila, chodila celý den nakupovat.
Večer dělala líčení před mým návratem.
Musel jsem do květinářství. Při setkání ji pozval do restaurace.
Přiznal jsem se jí, že ji sledoval. Usmála se a řekla, že mě moc miluje a ani se nedívá na ostatní muže.
Teď ji miluji víc než předtím.
PŘIPOMÍNÁME: „MOC BYCH SI PŘÁLA, ABY VŠE UŽ BYLO ZA NÁMI“: IVETA LUTOVSKÁ VÍTOVÁ PROMLUVILA O ROZVODU