Moje babička vždy měla silnou povahu. Za dvacet minut vás nejen rozčílí, ale také vás úplně otočí naruby.
Jan posledních několik let byla trochu měkčí a klidnější. Ukázalo se, že to bylo ticho před bouří.
K narození pravnuka se rozhodla udělat nádherný dárek – dala mi svůj třípokojový byt. Sama se přestěhovala ke své dceři. Později všichni litovali tohoto rozhodnutí. Prvních šest měsíců bylo všechno v pořádku, ale poté to vypadalo jako v noční můře.
Moje matka utekla od ní hned po maturitě a téměř už spolu nežily. Důvodem byla babiččina nespokojenost s matčinými rozhodnutími. Nelíbilo se jí, kde studovala, kde pracovala, koho si vzala za manžela. Vždy měla výhrady. Můj otec s ní vůbec nekomunikoval.
Nechápu, jak mohla moje matka tak dlouho snášet babiččino chování. S tak obtížnou osobou je komunikace prakticky nemožná. Babička má ráda, když může někoho rozčílit. Za krátkou dobu dokáže člověka dovést k slzám. A sama je spokojená. Opravdový energetický upír.
Osobně jsem se s ní moc nechtěla stýkat. Jakmile začali rodiče brát v úvahu mé názory, začala jsem se s ní stýkat méně. Jako dospělá jsem s babičkou trávila čas jen proto, aby pak matce nenadávala, že ji nenavštěvuji a že mě špatně vychovala.
Čas plyne neúprosně. Čím dál pro ni bylo obtížnější se o sebe postarat. Musela jsem k ní chodit častěji, nakupovat, kupovat léky a uklidit byt. S mamou jsme vytvořily plán: jeden týden jsem to byla já, kdo jí pomáhal, a další týden to dělala ona. Bylo to opravdu náročné.
Před pěti lety jsem se vdala. Neustále jsem manželovi vyprávěla o svých návštěvách u babičky. Nevěřil, že někdo může být tak obtížný. Jednou šel se mnou a po té návštěvě se rozhodl, že tam již nevkročí.
O dva roky později se babiččin charakter trochu změnil. Musela být hospitalizována. Ve svém pokoji byla se staršími lidmi, kteří byli osamělí a nikdo je nenavštěvoval. To na ni asi mělo vliv a začala se chovat zdrženlivěji. Bylo vidět, že se snaží neříkat nepříjemné věci.
V té době jsem otěhotněla. Chtěli jsme dítě, ale měli jsme problém s bydlením. Bylo potřeba vzít hypotéku. Měli jsme úspory na první splátku, ale bylo to rizikové. Rozhodli jsme se počkat do konce mateřské dovolené.
V tu chvíli nám babička nabídla svůj byt. Bylo jí těžké se o sebe postarat a v jejím třípokojovém bytě se cítila osaměle. My jsme ale byt taky potřebovali.
Dlouho jsme přemýšleli. Byla to lákavá nabídka, ale obávala jsem se, jak to bude pro mou matku žít s babičkou. Moje matka mě podpořila a řekla, že to zvládne.
Babičce jsme připravili pokoj u matky a babička převedla svůj byt na moje jméno. Úspory, které jsme měli na hypotéku, jsme investovali do rekonstrukce bytu a vybavení pro dítě.
Prvních šest měsíců bylo vše v pořádku, ale poté se babička začala chovat obtížně. Zavolala mi s tím, že se necítí dobře, když všichni byli zaneprázdněni. Musela jsem k ní spěchat s dítětem. Někdy nás dokonce donutila přemístit nábytek.
Pokusila jsem se s ní mluvit, ale řekla mi, že bychom jí měli být vděční za byt. Nevím, co dělat dál. Chtěla jsem, aby se moje matka přestěhovala ke mně, ale ona odmítla. Uvažovala jsem dokonce o vrácení bytu, ale je mi líto peněz, které jsme do něj investovali.
PSALI JSME: GABRIELA SOUKALOVÁ SE PRÝ CHOVÁ HŮŘ NEŽ BRITNEY SPEARS: JAK NA TO SLAVNÁ BIATLONISTKA REAGOVALA
PŘIPOMÍNÁME: HONZA MUSIL UKÁZAL, JAK VYPADÁ JEHO 310 LET STARÝ DŮM A ZAHRADA: „KUS PRÁCE UŽ JSME UDĚLALI. NÁŠ SEN SI PLNÍME“