V životě se stávají různé nepříjemné situace. Nemůžeme vždy všechno naplánovat dokonale. Naštěstí si nás ve vhodný okamžik může nelhostejná osoba všimnout a podat pomocnout ruku. Tento příběh prokazuje, že dobří lidé stále existují a že spravedlnost nakonec zvítězí!
Tuto těhotnou dívku jsem na nádraží zahlédla ješte v pátek. Seděla v čekárně a nepřítomě koukala z okna. Její malá taška svědčila o tom, že se na dalekou a dlouhou cestu nechystá.
Zdroj: schreder.com
Když jsem se v neděli večer vrácela domů, viděla jsem tu slečnu sedět na téměř stejném místě. Byla zřejmě unavená, oči měla plné slz, šaty na sobě měla stejné, vedle ní stála ta samá taška…Přišlo mi to podezřele. Posadila jsem se vedle a dala jsem s ní do řeči.
– Omlouvám se za zvědavost, slečno, ale viděla jsem Vás tady v pátek … Čekáte na někoho nebo se něco stalo?
Dívka sklopila oči a bylo vidět že sotva zdržuje slzy.
– Nečekám na nikoho … Stalo se … Můj manžel mě vyhodil … Jsem na stanici už tři dny, a nemám kam jít …
– Ježiši Kriste… Jak je to možné? Jak se jmenujete?
– Katka… Můžete mi tykat.
– Asi máš hlad?
– Ne ne, mám trochu peněz, koupím si koláček v kavárně.
– Jeďme ke mně, vyspíš se, najíš se teplého jídla… A pak uvídíme, co s tebou.
– Je mi nepříjemné…
– Jeďme, jeďme…
Zavolala jsem taxik a jely jsme ke mě domů. Bydlím sama, už dávno jsem ovdověla a děti se odstěhovali. Byt mám velký, proto jsem si mohla dovolit poskytnout přístřeší chudince. Katku jsem nakrmila a položila ji spát – rozhovory jsme odložily do rána.
Zdroj: kh.vgorode.ua
Následující den mi Katka po snídani vyprávěla příběh jejího života. Bylo jí dvacet. Do města se přestěhovala ze sousední vesnice, kde žila se svým přítelem. Její rodiče už dávno na tomto světě nejsou a její teta, která ji vychovala, nedávno také zemřela. Děti tety prodaly dům, kde ona žila. Přítel mladé slečny začal chlastat. Když Kateřina otěhotněla, úplně zbláznil, začal povykovat,dokonce ji i bil a pak vyhodil z domova …
Katka se několik dní toulala po sousedech, myslela si, že její manžel vystřízliví, změní názor a ji pustí zpátky. „Dobří“ lidé říkali Katce, že on od té doby, jak je Kateřina těhotná už má jinou ženu, od té doby, jak je Kateřina těhotná. Nebylo kam jít, a slečna se rozhodla že půjde do města. Do města se dostala, ale ještě nevymyslela, co dál.
Termín těoteství už měla pokročilý, zbývalo ji do porodu tři nebo čtyři týdny. Co se tady dá udělat? Nechala jsem ji žít u sebe. Přátelé nám také dost pomohli: přinesli postýlku, kočárek a dětský oděv mnoha různých velikostí.
– Jsou dobří lidé na světě, Kačenko, zvládneme to!
– Mockrát Vám děkuji, Lydie! Ani nevím, co bych bez Vás dělala …
Kateřině se narodila hezká a velká holčička. Pojmenovaly jsme ji Vasilinou. Katce se kvůli stresu kojení moc nedařilo, takže jsme se rozhodli, že já budu sedět s dítětem doma a Kateřina půjde do práce.
Zdroj: uchealth.org
,- Kam mě vezmou bez pracovních zkušeností? Povoláním jsem účetní, ale ve svém oboru jsem nikdy nepracovala…
– Neboj se, se známými ti pomůžeme dostat práci na fabrice, kde jsem pracovala před důchodem.
Zdroj: gazeta.ua
Katya byla přijata do ekonomického oddělení jako mladší specialista. Samozřejmě jsem se bála, že si s tím nedokáže poradit, ale bylo to právě naopak – dívka byla velmi chytrá a vzdělaná. Za šest měsíců byla moje Katka dokonce povýšena a já jsem za takového zaměstnance dostala poděkování.
A tak jsme žily s touto cizí dívkou jako příbuzní. Vasilina vyrostla, říkala mi babička, ve dvou letech šla do mateřské školky. A pak mě Katkaa ohromila zprávami…
– Lydie, nevím, co mám dělat … Vedoucí našeho oddělení mě už dlouho obletuje a teď vyznal svou mně svou lásku a požádal o ruku…
– A máš ho, Kačenko, ráda? – Mám, ale obávám se, že se znovu spálím …
– Neboj se, v tomto životě nejsi sama, vždyť máš mě…
Kateřina se ke mě přivinula a rozbrečela se.
Zdroj: dreamevents.ee
O dva měsíce později jsme měli svatbu, předala jsem své holky do bezpečných rukou. Věděla jsem, že nová hlavá rodiny, i přesto že je mladý, je slušný a vzdělaný muž. Jako znamení vděčnosti za tyto dva roky, Katka na mě nikdy nezapomíná: volá každý den, ptá se na mé zdraví, dává dobré dárky na svátky a často ke mně přichází s Vasilinou. Tak jsem si ve svém stáří našla dceru, milou a starostlivou Kateřinu. Nebojte se, lidi, dělat dobré skutky!
