Pracoval jsem několik let taxikářem a jednoho dne jsem měl posledního zákazníka, který mě opravdu překvapil. Když jsem přijel na adresu, viděl jsem malý domeček, ve kterém se nacházelo několik bytů.
Zaparkoval jsem auto a čekal jsem. Dlouho mi nikdo neotevíral, tak jsem se rozhodl zaklepat na dveře. Nějaký ženský hlas mi řekl: “Počkejte prosím.”
Následně se otevřely dveře, ve kterých byla starší žena, které bylo až 90 let. Táhla za sebou malý kufr, a zeptala se, jestli jí s nim pomůžu. Všiml jsem si, že její být byl prázdný.
Určitě jsem vzal kufr, abych jí pomohl dojít k autu. Starší žena mi řekla, že jsem hodný muž a poděkovala.
“Snažím se jednat se svými cestující tak, jak chci, aby se jiní zacházeli s mou maminkou,” odpověděl jsem paní.
Pak jsme se posadili do auta a žena řekla, zda projedeme centrem města. Nebyla to nejkratší cesta, ale paní pak řekla, že jede do hospice. Mě to opravdu překvapilo, a paní svěřila, že lékaři tvrdí, že moc času nemá.
Dvě hodiny jsme jezdili městem, a paní mi ukázala svá nejoblíbenější místa. Dorazili jsme pak do malého domu, který vypadal jako sanatorium. Odtud vyšli dva záchranáři.
Ženu posadili na invalidní vozíček. Paní se zeptala, kolik mi dluží, na což jsem odpověděl, že nechci od ní brát peníze. Žena mě objala, a řekla jen děkuji.
PŘIPOMÍNÁME: CHOVÁNÍ MÉ MANŽELKY SE NAJEDNOU ZMĚNILO: ZJISTIL JSEM, CO SE S NÍ DĚJE POMOCI KAMERY